Rozsivky

Co jsou rozsivky zač?

Rozsivky jsou jednobuněčné jednotlivě či koloniálně žijící řasy. Patří do podříše Stramenopila. Považují se za vůbec nejpočetnější vodní eukaryota (prozatím známo 12 000 druhů ve 285 rodech). Jejich buňka je složena ze dvou schránek tvořených polymerizovaným SiO2 a dosahuje v rozmezí 2,5 - 300, výjimečně až 2000 mikrometrů (Didymosphenia geminata)

Ekologie a význam

Různé druhy osidlují sladké, slané, termální, brakické vody či kapilárně vázanou vodu na površích půdních částic nebo na smáčených skalách. Mohou se vyskytovat v pelagiálu, bentálu, perifytonu (vodní nárostová společenstva), epizoicky (nárosty na organismech - většinou jako komenzálové) na korýších nebo endozoicky v dírkonošcích. V našich podmínkách u rozsivek probíhají 2x ročně sezónní maxima výskytu, a to na jaře a na podzim, kdy je dostatek světla, živin i množství křemíku. Rozličné druhy lze využít jako biondikátory prostředí. Mají ale také technologický význam ve výrobě izolačních a filtračních materiálů, které se vyrábí z těženého diatomitu (tzv. křemeliny), který vznikal postupným kumulováním uhynulých buněk již od druhohor. Ve vodních ekosystémech tvoří podstatnou část producentů či jako potrava některých skupin zooplanktontů. 

Morfologie a anatomie

Buněčná stěna, jejíž pektinová vrstva je inkrustována částečně hydratovaným amorfním oxidem křemičitým [(SiO2).nH2O], frustula, je složena ze dvou přiléhajících křemičitých částí zvaných epivalva (větší a vývinově starší) a hypovalva (menší a vývinově mladší). Plochá část obou misek je poseta řadou komůrek a pórů. Na bocích misek přirůstají pleury (pásky, pomocí nichž frustula roste). Podle souměrnosti těchto misek jsou rozsivky děleny do dvou řádů. Prvním jsou centrické rozsivky (Centrales) mající kruhovité a radiálně souměrné misky s paprsčitě vybíhajícími rýžkami ze středu misek, zatímco rozsivky penátní (Pennales) je mají protáhlé a dvoustranně souměrné s dvěma souměrnými systémy rýžek tvořených řadou pórů a komůrek. Oba systémy jsou odděleny pomocí tzv. pseudoraphe (hladkého pruhu, který probíhá mezi póly obou systémů). Většina penátních rozsivek také disponují specializovanou štěrbinou zvanou raphe, která se nachází se ve středním žebru nebo při okraji rozsivkové schránky. Umožňuje styk (proudící) cytoplazmy s okolním prostředím a tím pohyb buněk.

Chloroplasty jsou tvořeny čtyřvrstevnou a olivově hnědou membránou díky asimilačním barvivám, chlorofylu a, c, β-karotenu, fukoxantinu, diadinoxantinu a diatoxantinu (ty podléhají tzv. xantofylovému cyklu, kdy se vlivem intenzity osvětlení či stresu mění jejich poměr - ve dne převládá diatoxantin). Zásobními látkami uloženými v plazmě, leukoplastech nebo vakuolách, jsou chrysolaminaran (polymer glukózy), olej a volutin (polyfosfátová zrna hromadící se v době nadbytku fosforečnanů v prostředí, která jsou využívány až v době jejich nedostatku, např. při přezimování v sedimentu).

Rozmnožování

Rozmnožují se pohlavně i nepohlavně. Nepohlavně pomocí principu dělení, kdy se před dělením obě misky trochu oddálí, přičemž proběhne dělení jádra a po skončení se protoplast rozdělí na dvě poloviny. Na nově vzniklém protoplastu posléze vyroste nová, vždy ta menší miska (hypovalva) a poté páska. Pohlavní proces rozsivek centrických je oogamický. V oosféře se meioticky vytvoří 4 jádra, z nichž se pouze 1 stává jádrem oosféry, v tu dobu buňka povyroste a misky se oddálí. Poté z pohyblivých samčích gamet jiné buňky dojde k oplození a vzniku zygoty, která vyroste ve velikou, kulovitou auxosporu, ze které se opět vyvine frustula. U penátních rozsivek je proces buď izogamický nebo anizogamický. Před kopulací si buňky kolem sebe vytvoří slizový obal (perizonium). V každé buňce proběhne meióza a utvoří se 4 jádra, ze kterých pouze 2 vytvoří nestejně velké gamety. Následně se buňky otevřou, dojde k oplození a vzniku zygoty.