Otrlíci 

Vlivem řady faktorů, jakými jsou výkyvy teploty vody, obsah rozpuštěných plynů, kvalita stravy a světelná doba, začínají vaječníky perlooček produkovat i samčí pohlaví. Ve zbytku roku jinak matka rodí výhradně geneticky shodné dcery sebe samých. Nepříznivé podmínky vybízejí mladší generaci samic zformovat kolem vajíček zvláštní tuhý obal, tzv. efipium.

To bude krýt diploidní zygoty, které jsou produktem splynutí gamet obou pohlaví. Pod tímto obalem embrya bezpečně přežijí zimu, bezkyslíkaté podmínky v bahně, déletrvající sucha, a dokonce i bez úhony cestu střevním traktem. Zárodky uvnitř setrvávají v raných stádiích vývoje jako téměř neaktivní a životaschopnými vydrží být desítky let. Líhnou se nejdříve poté, jakmile nastoupí příhodné okolnosti. Ani tak odolné propagule nejsou úplně nezranitelné – docela snadno podlehnou některým predátorům, jakým kupříkladu je listonoh. Ten dokáže efipium kompletně porušit při honbě za vydatnými zárodky, které odtud vyhlodá.

Přítomnost samců je skutečně významným nástrojem k překonání nepřízně. Přesto víme o případech, kdy jsou jedinci schopni produkovat efipia a využívat je, ačkoli v populaci samci chybí. Jak toho docilují a proč? Takové samičky jednoduše produkují klonální vajíčka, která zároveň zapouzdří, neboť občas nemají dostatek prostoru na to, aby se pohlavně množily – už jen proto, že hledání partnera vyžaduje určitý čas. Jsou-li tak po ovipozici produkovány (výhradně) klony bez klidové fáze, pravděpodobnost přežití populace nebude stejně dobrá, jako při jejich ukládání do efipií, pokud by se měla urychleně nachystat k překlenutí zlého období únikem v čase.

Snyman, M., Xu, S. (2023): Transcriptomics and the origin of obligate parthenogenesis. Heredity 131: 119–129. Dostupné z: https://doi.org/10.1038/s41437-023-00628-3

G.O. Sars (1885) v Petrusek (2022): When Crustaceans Get a Suntan. Živa 4: 192–194. Dostupné z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/kdyz-se-korysi-opaluji