METODY

Planktonní sítě

Nejčastěji a nejsnáze lze drobné vznášející se tvory sbírat s pomocí planktonních sítí. To jsou síťky kuželovitého tvaru, na jejichž koncích může být výpusť (např. kohoutek). Jako výplňová tkanina se dříve u planktonek používalo mlynářské hedvábí, které však ztrácelo po delší době používání předem daný průměr oček (postupně se sráželo). V současnosti jsou více v oblibě umělé tkaniny, jakým je kupříkladu pevný uhelon. 

Odebírá se různými způsoby, buď vertikálním tahem vodním sloupcem, což se nám obvykle podaří z loďky či mola, nebo táhnutím planktonky po diagonále mezi dnem a hladinou. V místech, kde by se mohla síťka poškodit (mezi rostlinami apod.) jsme nicméně nuceni vodu sbírat do nádoby upevněné k teleskopické tyči. Její obsah se poté cedí normálně přes planktonku. 

Protože lovíme plankton, který dosahuje různých velikostí, volíme si předem takovou síťku (resp. velikost ok), se kterou budeme schopni sbírat naši cílovou skupinu. Jde-li hlavně o planktonní živočichy, snažíme se zaměřit na oka v rozsahu 40 až 80 mikronů. Pro amatérský lov postačí bohatě síťka s 80 μm. Kdežto fytoplankton (a také většinu nálevníků) filtrujeme planktonní sítí s 10μm a menším průměrem ok.

Jestliže chceme získat vzorky, které nám nezkreslují skutečné množství planktonu ve vodním sloupci, je nutné hledat mnohem profesionálnější nástroje k odlovu. Při odběrech si musíme uvědomit, že velké perloočky a klanonožci jsou schopni se před síťkou uhýbat. Úspěšnost lovu se odráží také od rychlosti, se kterou síˇtku táhneme. Čím rychleji budeme vléci, tím více vody se bude před planktonkou hrnout. Navíc se se sítěmi s menšími očky výrazně hůře manipuluje a méně efektivně loví. Téměř reprezentativní vzorek bychom mohli dostat použitím Apsteinovy sítě. Na ni se nasazuje plechový nástavec, který právě brání nadbytečným turbulencím před ústím při vlečení a zvyšuje filtrační plochu. 

Zpracování vzorků, fixace, konzervace 

Jakmile máme nachytaný plankton v nádobkách, je vhodné v případě zachování živého vzorku obsah ještě naředit – snažíme se, aby byla odběrná láhev naplněna zhruba do 2/3 z důvodu zachování vzduchové kapsy nad hladinou. se Vzorky se živými objekty se snažíme vždy přesunout do chladu a šera (nejlépe transportní ledničky). Mimo terénní prostředí materiál přemístíme do lednice o 4 °C, kde jej lze držet až 3 dny od provedených odběrů.

Před fixací odebraného materiálu vzorky částečně prohlédneme pod mikroskopem a binokulární lupou. Rychlé jedince je možné před usmrcením při pozorování ještě narkotizovat, tak abychom zcela omezili jejich pohyb. K tomu nám postačí pro studium živočichů etylester kyseliny octové či nasycená voda oxidem uhličitým nebo malé množství rozpuštěné modré skalice (existuje však nepřeberně více možností). Nálevníky v pohybu zpomalíme přikápnutím methylcelulózy v poměru 1:1 ke kapce na sklíčku. 

V zásadě využíváme několik chemických činidel pro fixaci a následnou konzervaci těl (buněk). K základním patří formalín o koncetraci 4 % (na fytoplankton, vířníky a korýše), nejméně 70% ethanol (zooplankton) či ředěný Lugolův roztok (řasy a vířníci). Materiál se zooplanktonem scedíme na koncentrát obsahující jenom tělíčka korýšů, většiny vířníků a některých dalších větších organismů pomocí sítka s oky o průměru 70 μm. Biomasu na sítku jemně opláchneme střičkou s destilovanou vodou a následně střičkou s alkoholem spláchneme do skleněných vzorkovnic. Pro zpevnění krunýře méně chitinizovaných perlooček je dobré do sklenic s fixovaným materiálem přikápnout malý podíl glycerolu. Lugolův roztok jako fixační médium ředíme na výslednou koncentraci přibližně 6 %. Všechny zakonzervované vzorky musíme uchovávat nadále v lednici. 

Zdroje a užitečná literatura: 

Duras, J., Potužák, J. (2016): Je vůbec možné, aby byla v rybnících čistá voda? Fórum ochrany přírody 3: 33–37. Dostupné z: https://www.casopis.forumochranyprirody.cz/uploaded/magazine/pdf/9-je-vubec-mozne-aby-byla-v-rybnicich-cista-voda.pdf

Juračka, J. P. (2020): Chobotnice z Londýna. Vesmír 99(1): 46–47. Dostupné z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2020/cislo-1/chobotnice-z-londyna.html

Přikryl, I. (2006): Metodika odběru a zpracování vzorků zooplanktonu stojatých vod. VÚV TGM, Praha. Dostupné z: https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/prehled_akceptovanych_metodik_vod/$FILE/OOV-stojate_zooplankton-20061001.pdf

Kořínek V. (2005): Dichotomický klíč perlooček (Cladocera) České republiky (nepublikováno).

Komárková, J. (2006): Metodika odběru a zpracování vzorků fytoplanktonu stojatých vod. VÚV TGM, Praha. Dostupné z: https://heis.vuv.cz/data/webmap/datovesady/projekty/ramcovasmernicevoda/docpublikace/OOV-Stojate_fytoplankton-20061001.pdf

Schubert A. (1973): Život ve sladkých vodách. Státní pedagogické nakladatelství. Praha. 

Klíče, které používám k určování zooplanktonu:

L. A. Bledzki and J. I. Rybak, Freshwater Crustacean Zooplankton of Europe: Cladocera & Copepoda (Calanoida, Cyclopoida) Key to species identification, 2016 ed. Německo: Springer, 2016

Přikryl, I. (2000): Klíče středoevropských Cyclopidae

Přikryl, I. (2018): Klíč Calanoida Čr a okolí

Amoros, C. (1984): Crustacés cladocéres. Bulletin mensuel de la Sociéte Linnéenne de Lyon, 53: 3,4. 

Illyová, M., Baláži, P., Hydrobiologický determinační atlas: Konzumenty IV. Vírniky - Rotifera

Kořínek, V. (2005): Dichotomický klíč perlooček (Cladocera) České republiky

Koste, W. (1978): Rotatoria. Die Rädertiere Mitteleuropas. Ein Bestimmungswerk, begründet von Max Voigt. Überordnung Monogononta. Německo: Gebrüder Borntraeger

Bartoš, E., Fauna ČSR. Vířníci - Rotatoria. Praha: ČSAV, 1959

Smirnov, N. N., Fauna of the U.S.S.R. Crustacea Vol. I, No. 2: Chydoridae. Rusko: Nauka, 1971

Smirnov, N. N., Cladocera: the Chydorinae and Sayciinae (Chydoriadae) of the World. Nizozemsko: SPB Academic Publishing bv, 1996

Bick, H., Ciliated protozoa: an illustrated guide to the species used as biological indicators in freshwater biology. Švýcarsko: World health organization, 1972

Patterson, D. J., Freeliving Freshwater Protozoa: A colour guide. Anglie: Manson publishing Ltd, 1996

Klíče, které používám k určování fytoplanktonu:

Kaštovský, J., Hauer, T., Geriš, R., Chattová, B., Juráň, J., Lepšová-Skácelová, O., Pitelková, P., Pusztai, M., Škaloud, P., Šťastný, J., Čapková, K., Bohunická, M. & Mühlsteinová, R. (2018): Atlas sinic a řas ČR. powerprint, Praha.